Od metronomu k podstatě

Metronom je pro mě inspirací z hlediska atmosféry, ne konkrétní hmoty. Dojmy, které ve mně vyvolává, bych měla vtisknout přímo do místa – plynoucí čas, nezadržitelný koloběh, všechno má svůj život, zrození i konec, svou historii...

Jako hlavní inspiraci dávám za příklad Princess Diana Memorial Fountain.

Jde o mělké koryto v mírném travnatém svahu v Hyde Parku. Proud v něm neustále teče shora přes různě tvarovaný profil koryta a končí v klidné stojaté vodě. Právě plasticita částí koryta je důkazem, kolik ztvárnění může mít jedno slovo, jeden význam.

Dianin památník je ve slunečném počasí obklopen lidmi, cedulka vyzývá k osvěžení, brouzdání , udělejte si pohodlí… Tohle místo prostě ŽIJE.





Zpívající stromy

V Hradci Králové bylo v roce 2007 dokončeno schodiště Zpívající stromy. V úrovni kotníků jsou čidla, která zaznamenají příchozí kroky a spustí hudbu – zpěv připomínající foukání na lahve či sklenice s tekutinou – schodiště je vedle pivovaru.

Škoda, že mlčely, když jsem tam byla v neděli...

Závěr:

... symbolika, hravost, nosný je zážitek

Kam zabloudí Vaše fantazie, když je řeč o schodech?

Co s nudným schodištěm? Musí být vždy mrtvé a pouze spojovat dvě místa? Nemůžeme jít jen za ním? Může být zážitkem?

Kde jsou hranice? Jsme limitováni tvarem? Materiálem? Formou?

Kterými všemi smysly vnímáme místa? Vystačíme si jen se zrakem ?